Krátké video z pražské ulice. Mladý člověk před kamerou sebejistě prohlásí, že pod sto tisíc korun měsíčně práci brát nebude. Záběr se rozšíří po sociálních sítích, komentáře se plní rozhořčením i souhlasem a debata o mzdových nárocích mladé generace se rozhoří nanovo. Jenže virální klip není průzkum.
Jakmile se tazatelé přesunou z Instagramu do poslucháren a zeptají se více než čtrnácti tisíc vysokoškoláků, čísla vypadají úplně jinak. Otázka tedy zní: kolik mladí Češi doopravdy očekávají a kde se vzala ta magická hranice sta tisíc?
Odkud se vzala částka 100 000 Kč a proč ji sociální sítě zveličují
Sto tisíc korun hrubého měsíčně není jen číslo — je to kulturní symbol. V krátkých videích z ulic padají tyto částky pravidelně, někdy se mluví o dvojnásobku nebo trojnásobku. Algoritmy sociálních sítí přitom přirozeně upřednostňují extrémní odpovědi, nikoli průměrné. Střízlivá odpověď „čekám tak čtyřicet pět tisíc“ se prostě nesdílí.
Jan Pospíšil, hlavní autor studie z Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické, pro magazín Universitas upozornil na širší kontext: „Mladí chtějí práci s hlubším významem, která jim umožní růst, nejen rutinu.“ Jinými slovy, samotná výše platu není jedinou proměnnou. U mladší generace hrají při výběru zaměstnání zásadní roli také flexibilita pracovní doby, možnost kariérního postupu a pocit, že jejich práce má smysl.
Skutečná čísla: absolventi čekají 40 000 až 47 500 Kč, ne 100 tisíc
Průzkum TOP Zaměstnavatelé 2026, do něhož se zapojilo přes 14 000 českých vysokoškoláků, přináší podstatně střízlivější obraz. Nejčastěji uváděná očekávaná hrubá nástupní mzda se pohybovala mezi 40 000 a 47 500 Kč měsíčně. Ještě nižší byla hranice minimální akceptovatelné mzdy — ta klesla přibližně na 30 000 až 37 500 Kč hrubého.
Další čtení
Pro srovnání: průměrná hrubá mzda v České republice dosáhla v prvním čtvrtletí roku 2026 hodnoty 50 282 Kč. Mnohem vypovídající je ale medián, který za rok 2025 podle Českého statistického úřadu činil 44 337 Kč — právě ten lépe odráží mzdu typického zaměstnance, protože ho nezkreslují nejvyšší příjmy.
Na 100 tisíc dosáhne jen každý sedmnáctý zaměstnanec
Podle dat ČSÚ za rok 2025 pobíralo hrubou mzdu přesahující 100 000 Kč pouze 5,89 % zaměstnanců. Šestimístný měsíční příjem tedy není normou — je výjimkou. Nejčastěji ho dosahují pracovníci v konkrétních odvětvích:
- Informační a komunikační činnosti: přes 100 000 Kč pobíralo 31,72 % zaměstnanců
- Finanční a pojišťovací činnosti: 23,06 % zaměstnanců
- Zbytek ekonomiky: výrazně pod průměrem obou uvedených sektorů
Rozdíl mezi tím, co zaměstnanci očekávají, a tím, co jsou firmy schopny nabídnout, potvrzují i samotní zaměstnavatelé. V průzkumu poradenské společnosti RSM uvedlo 40 % firem, že sice mají dostatek uchazečů, jejich mzdová očekávání však překračují jejich rozpočtové možnosti. Řídící partnerka české RSM Monika Marečková k tomu uvedla: „Rozdíl mezi tím, co zaměstnanci očekávají, a co si firmy mohou dovolit, vytváří napětí, které se může projevit vyšší fluktuací, zejména v oborech, kde je nedostatek kvalifikovaných lidí.“
Proč mladí tlačí na vyšší platy: Praha je třetí nejméně dostupnou metropolí v Evropě
Za rostoucími mzdovými požadavky nestojí jen influenceři. Existují pro ně zcela konkrétní ekonomické důvody. Největší položkou rodinného rozpočtu je pro velkou část mladých lidí bydlení. Podle Deloitte Property Index je Praha třetí nejméně dostupnou evropskou metropolí — na nový byt o velikosti 70 m² je potřeba zhruba 15 ročních hrubých platů.
Vlastní bydlení proto zůstává pro velkou část mladé generace nedosažitelné. Průzkum Deloitte ukázal, že si ho téměř 60 % české generace Z momentálně nemůže dovolit. Řekněme to rovnou: když nájem v Praze spolkne třetinu nebo i polovinu výplaty, touha po vyšším příjmu přestává být rozmar a stává se čistě matematickou nutností. Více než polovina mladých navíc kvůli finanční situaci odložila důležitá životní rozhodnutí — ať už jde o pořízení vlastního bydlení, nebo o založení rodiny.
Kolik mladí Češi doopravdy chtějí: skutečné odpovědi místo virálních videí
Odpovědi skutečných respondentů jsou podstatně věcnější než záběry z ulic. Tereza K. (24 let) to shrnuje bez iluzí: „Sto tisíc bych samozřejmě brala, ale jako nástupní plat to nečekám. Kdybych měla čistého kolem padesáti a zvládla z toho nájem i něco odložit, byla bych spokojená.“
Martin P. (28 let) vidí situaci z pohledu člověka, který na vyšší příjem dosáhl za cenu dvou zaměstnání: „Já se dostanu na osmdesát tisíc, ale mám dvě práce a vlastně nejsem doma — jen platím nájem a šetřím. Čekat sto tisíc jen tak je prostě nesmysl.“ David M. (30 let) pak formuluje konkrétní cíl: „Za mě tak sedmdesát čistého. Ne abych rozhazoval, ale abych nemusel mít nervy, když se rozbije auto nebo něco doma, a měl aspoň nějakou rezervu.“
Společným jmenovatelem není touha po luxusu, ale potřeba finanční stability v době, kdy ceny nájmů, energií i potravin rostou rychleji než mzdy.
Otázka, zda se propast mezi mzdovými očekáváními absolventů a tím, co trh práce reálně nabízí, v příštích letech zúží nebo dále prohloubí, zůstává otevřená — a odpověď na ni bude záviset stejně na vývoji trhu s bydlením jako na samotné dynamice mezd.
Váš názor nám pomáhá
Rozhovor pokračuje
Komentáře