Auta řídím 18 let. Za tu dobu jsem prošel malými atmosférickými benzíny, diesely s pořádným tahem odspodu i testovacími elektromobily různých značek. A čím déle sleduji nekonečnou bitvu mezi zastánci spalovacích motorů a elektromobilů, tím méně jí vlastně rozumím. Z obou táborů totiž pravidelně zaznívá, že právě jejich řešení je jediné správné a všechno ostatní je omyl.
Realita je, jak to bývá, složitější. Žádné z těchto aut není ideální pro každého — a právě o tom je celá tahle debata. Pokusím se ji shrnout tak, jak ji vidím po 18 letech za volantem.
Charakter spalováku: proč je to stále přesvědčivý argument
Začněme spalovacím motorem, jehož největší výhodou je dnes paradoxně to, jak dobře ho známe. Infrastruktura existuje desetiletí, servis najdete na každém větším náměstí a doplnění energie zabere pět minut. Když mám před sebou 800 kilometrů, sednu do dieselu, po cestě jednou natankuji a prakticky nic neřeším. Pro člověka, který pravidelně absolvuje dlouhé trasy, táhne přívěs nebo nemá možnost nabíjet doma, je to stále velmi silný argument.
A pak je tu věc, které se mezi nadšenci říká charakter spalováku. Dobře naladěný motor je návykový. Mění zvuk, vibrace i reakce podle otáček. Manuální převodovka přidává další vrstvu komunikace mezi člověkem a vozem. Staré Porsche, osmiválcový Mustang, ale i obyčejný lehký hatchback s atmosférickým motorem dokáží nabídnout zážitek, který elektromobil jednoduše nereplikuje. Zážitky si s elektromobilem rovněž užijete — včetně extrémní akcelerace — budou ale vždy jiné povahy.
Jenže spalovací motor má také limity, které technologicky příliš neobejdeme. Je složitý, obsahuje stovky pohyblivých částí a velkou část energie paliva promění v teplo. Přidáváme turba a stále komplikovanější emisní systémy, takže výsledkem jsou fantastická auta, jejichž technologii ladíme přes 100 let — a víceméně jsme na stropě možností.
Další čtení
Jednodušší elektrika: kde elektromobil skutečně vyhrává
Elektromobil proti tomu působí výrazně jednodušeji. Elektrický motor reaguje okamžitě, nepotřebuje klasickou převodovku a už obyčejné rodinné auto může mít dynamiku, která ještě nedávno patřila výhradně sportovním vozům. Ve městě je tiché, s krásně plynulou jízdou bez škubání. A pokud máte možnost nabíjet doma, je elektroauto mimořádně pohodlné — přijedete večer, zapojíte kabel a ráno máte plnou baterii.
Ani tady ale není všechno bez háčku. Elektromobily jsou těžké, baterie drahé a rychlé cestování na dlouhé vzdálenosti stále vyžaduje trochu plánování. Nabíjecí infrastruktura se zlepšuje, ale rozdíly mezi jednotlivými zeměmi i lokalitami jsou značné. V zimě navíc roste spotřeba energie a zejména při vyšší dálniční rychlosti dojezd klesá velmi rychle. Proto je nesmysl tvrdit, že elektromobil je ideálem pro každého. Není — a ještě řadu let nebude. Pro velkou část řidičů bez rodinného domu zkrátka bude elektromobil nepohodlný.
Alternativa neexistuje: jak vodík prohrál souboj o osobní dopravu
Před několika lety se intenzivně mluvilo o vodíku jako třetí cestě. Technicky je fascinující a v některých oblastech — například v nákladní nebo hromadné dopravě — může mít smysl i do budoucna. U běžných osobních aut ale elektromobil získal náskok, který už vodík nevymaže. Automobilky investovaly obrovské částky do bateriových platforem, výroba se postupně zlevňuje a spolu s ní se rozvíjí i nabíjecí síť. Jako příklad krajní exotiky: plně vodíkovou Toyotu Mirai si stále můžete objednat, vyjde vás ale na 1,8 milionu korun.
Elektromobilita v osobní dopravě zvítězila a dnes již není cesty zpět. Je to dobře vidět na rostoucích počtech prodaných elektromobilů a hybridů napříč celou Evropou, Česko nevyjímaje. Automobilový průmysl na tuto cestu vsadil příliš mnoho, než aby se otočil.
Spalováky nezmizí: co nás čeká po roce 2035
Po silnicích budou ještě desítky let jezdit miliony benzínových a naftových aut. Původní unijní zákaz prodeje nových spalovacích vozů po roce 2035 byl zrušen — výrobci tak budou moci i po tomto datu nabízet hybridy nebo auta na syntetická paliva. Osobně si myslím, že jich bude naprosté minimum a ani v Česku je nakonec nebudeme chtít kupovat v jakémkoli výraznějším množství. Na trhu ale stále budou.
Vedle moderních vozů zůstanou spalovací veteráni, sportovní auta a víkendové hračky s klasickým charakterem. Stejně jako digitální fotografie nezabila zájem o analogový film a streamovací služby nezničily trh s vinyly. Se spalováky budeme moci na silnice vyjet i za 50 let — byť to mezi autonomními elektromobily nebude úplně přirozené prostředí.
Upřímný závěr po 18 letech: komu co skutečně sedí
Řekněme to na rovinu: tato debata nemá jednoho vítěze, protože řidiči nejsou homogenní skupina. Výběr auta závisí na několika konkrétních okolnostech:
- Denní dojíždění do 80 km a možnost nabíjení doma nebo v práci — elektromobil je pohodlnější a levnější na provoz.
- Pravidelné trasy přes 400 km, tažení přívěsu nebo karavanu — diesel stále nabízí méně starostí na cestě.
- Bydlení v panelovém domě bez přístupu k vlastní nabíječce — elektromobil je zatím skutečně nepohodlný.
- Nadšení pro jízdní zážitek, zvuk motoru a manuální řazení — spalovák nabídne něco, co elektrika prostě nedá.
- Nízké roční nájezdy a časté parkování ve městě — elektromobil nebo hybrid dává ekonomický smysl.
Spalovací motor jsem měl rád od prvního okamžiku, kdy jsem slyšel dobře naladěný šestiválec při plném přidání. Elektromobil jsem se naučil respektovat za to, čím skutečně je — ne za to, čím ho někteří chtějí udělat. Jedno není druhé. A to je v pořádku.
Otázka, která zůstává otevřená, není ani tak spalovák versus elektromobil — ale spíše jak rychle se v příštích 5 až 10 letech vychýlí ceny baterií a hustota nabíjecí sítě natolik, že ta volba přestane být volbou a stane se samozřejmostí pro drtivou většinu českých řidičů.
Váš názor nám pomáhá
Rozhovor pokračuje
Komentáře