Košík, který celé léto bez úlovku trčel ve sklepě, se konečně vyplatí vytáhnout na světlo. Srpnové deště daly lesům aspoň trochu vytouženou vláhu a houbařům novou šanci. Než ale nasednete do auta a popojedete půl kraje, rozhodnou dvě minuty přemýšlení o tom, jestli se vrátíte s plným košíkem, nebo jen s prázdnou nádrží.
Letošní houbařské léto patří k nejslabším za dlouhé roky. Vyprahlá zem a týdny veder nechaly podhoubí bez vláhy, a houby po celé republice přestaly skoro úplně růst. Srpnové srážky situaci trochu změnily — jenže velmi nerovnoměrně. Stačí, že jeden les zůstane vyprahlý, zatímco jiný jen kousek dál vláhu drží. Otázka, kam se letos vydat, není záležitostí náhody.
Letos rozhoduje vlhkost, ne tradice
Zaměřte se na místa, kde zem drží vodu nejdéle: mechem obrostlé prohlubně, zastíněné severní svahy nebo pásy kolem vody a rybníků. Výhodou bývají i výše položené lesy, kde teploty neklesají tak rychle a ranní rosa drží déle. Dobře mohou vyjít i parky ve městě, kam dosáhne trávníková závlaha.
Letos platí víc než jindy, že vlastní revír porazí neznámou lokalitu o hodinu jízdy dál. Blízký les, kde víte, kudy teče voda a kde bývá vlhko, dá při letošní sušší sezoně více než vzdálené místo, o kterém jste četli na internetu.
Strom vám prozradí, jakou houbu hledat
Zkušení houbaři čtou les podle stromů. Většina oblíbených druhů roste v symbióze s určitými dřevinami a porost sám napoví, co pod ním hledat. Pod duby a buky mívají navrch hřiby a holubinky, borový les láká na klouzky a hřib borový. Kozák vyrůstá u břízy, křemenáč u osiky. A klouzek sličný se drží výhradně modřínů.
Další čtení
Za houbami přitom nemusíte mířit do hlubokého lesa. Stačí zahrada, alej podél cesty nebo křoví na kraji pole, kam sběrači obvykle nezajdou. Někdy postačí, že se přes plot natáhnou kořeny stromu od sousedů, a plodnice se objeví i na vaší straně.
Hřiby ale hned po dešti nečekejte. Mykolog Jan Borovička upozornil, že „reakce hub bude opožděná a bude záviset na tom, jaké teploty.“ Jako první se probouzejí saprotrofní houby, jimž místo stromu stačí tlející listí — žampiony, bedly nebo pýchavky, klidně i na loukách a mezích. Na hřiby vázané na kořeny stromů si počkáte týden až deset dní po pořádném lijáku, než se podhoubí po suchém létě rozjede.
Mapa ČHMÚ: kde ke konci srpna 2026 houby rostou
Mapa pravděpodobnosti růstu hub od Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se obnovuje každý den, takže před cestou vždy koukněte na čerstvou verzi — ta včerejší už bývá jinde. Model počítá šanci ze dvou veličin: kolik vláhy nasákla zem za uplynulý měsíc a jak bylo v posledním týdnu teplo.
Ke konci srpna 2026 vycházela na mapě nejnadějněji tato místa:
- Jeseníky, které místy hlásí i nejvyšší šanci na úlovek
- jihočeský Blanský les a jižní cíp Orlických hor
- lesy na západ a na jih od Ostravska
- šumavské hřebeny v okolí Železné Rudy, Prášil a Modravy
- pohraničí severně od Ústí nad Labem, například u Kamenického Šenova
Zelená plocha na mapě přitom není záruka plného košíku — udává jen pravděpodobnost, nikoliv jistotu. Kdo chce víc úhlů pohledu, sáhne po komunitních houbařských mapách a fórech, kde sběrači po krajích průběžně hlásí čerstvé nálezy. Taková živá hlášení řeknou o konkrétním lese často víc než jakýkoli model.
Jižní Morava má pořád smůlu — a proč na modrání nespoléhejte
Zatímco hory na severu a západě republiky srpnové deště aspoň trochu zachránily, jižní Morava zůstává v deficitu. Suché a teplé léto se tu projevilo nejsilněji a srážky zatím nestačily kompenzovat týdny bez vody. Cesty tam proto houbařům zatím nevyplatí.
Botanik Radomír Němec z Jihomoravského muzea našel po srpnovém dešti v parku ve Znojmě hřib medotrpký. Na první pohled připomíná pravého hřiba, jenže chutná nepříjemně hořce, a tak se jíst nedá. Po naříznutí sice zmodrá, ale samotné modrání jedovatost neznamená — silně modrá i řada výborných jedlých hřibů. Barva řezu je vodítko, nikoli rozsudek.
Do košíku jen to, co bezpečně poznáte
Ať se sezona rozjede jakkoli, jedno pravidlo drží vždy. Na pánev patří výhradně houby, které bezpečně poznáte. Řada jedlých druhů má jedovaté nebo nejedlé dvojníky, a letošní hubená sezona za pokažený oběd ani za vážnější zdravotní potíže rozhodně nestojí.
Když si nejste jisti, nechte houbu v lese, nebo ji doneste na určení do mykologické poradny — fungují při řadě muzeí a botanických zahrad po celé republice. Kdo s houbařením teprve začíná, ocení i jednodenní exkurze s mykologem, které na podzim pořádají střediska ekologické výchovy napříč Českem.
Jak se srážky v září rozloží, ukáže, jestli se hlavní houbařská sezona letos vůbec řádně rozjede, nebo zůstane jen u krátkých záchvěvů po každém větším lijáku.
Váš názor nám pomáhá
Rozhovor pokračuje
Komentáře