Písemka hotová za pět minut, pak dvacet minut zbývá jen koukat z okna. Přesně tenhle obraz zná spousta českých rodičů nazpaměť — a přesně kvůli němu jim dochází trpělivost. Bojí se, že jejich bystrý prvňák nebo páťák ve škole spíš otupí, než aby ho něco posunulo dál.
Čísla přitom ukazují, že takhle přehlížených dětí jsou v Česku desetitisíce. Studie institutu IDEA při akademickém pracovišti CERGE-EI z roku 2025 napočítala mezi deseti- a patnáctiletými žáky deset až třináct procent nadaných — jenže oficiální evidence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jich eviduje pouhých několik tisíc. Jak je to možné a co s tím rodiče reálně zmůžou?
Oficiální čísla MŠMT zachytí jen zlomek skutečně nadaných žáků
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vede v evidenci něco přes tři tisíce nadaných dětí na základních školách — tedy přibližně dvě desetiny procenta všech žáků. Jenže ekonomky Alena Bičáková a Miroslava Federičová ze studie IDEA/CERGE-EI z roku 2025 dospěly k úplně jiným číslům. Vycházely z mezinárodních testů matematiky a logiky a mezi evropskými zeměmi řadí Česko k lepšímu průměru.
Odhady různých zdrojů se rozcházejí výrazně:
- Evidence MŠMT (potvrzené pedagogicko-psychologickou poradnou): kolem 0,2 % žáků
- Česká školní inspekce (dřívější odhad): přibližně 5 %
- Mensa ČR (IQ 130 a výše): 2 až 3 % populace
- Studie IDEA/CERGE-EI (2025): 10 až 13 %, z toho zhruba 3 % mimořádně nadaných
Autorky studie přitom zdůrazňují, že jde o dolní hranici. Ty děti tu tedy jsou. Škola je jen většinou vůbec nenajde.
„Česko má opravdu problém s identifikací nadaných, prostě to neumíme,“ řekla Alena Bičáková, spoluautorka studie institutu IDEA.
Nadané dítě nenosí samé jedničky — a bývá označeno za potížistu
Nadání zdaleka neznamená premiant v první lavici se samými jedničkami. Řada nadaných dětí ve škole naopak zlobí a učitelé je snadno zaškatulkují jako hyperaktivní nebo kázeňsky problémové. Přitom jejich neklid s ADHD většinou nemá nic společného — jde prostě o nudu.
Další čtení
U nadaných dětí se přesto dá vysledovat několik společných rysů. Nové věci vstřebávají mnohem rychleji než spolužáci a mluví na svůj věk nezvykle vyspěle. Pořád se vyptávají a nespokojí se s odbytým „to teď neřeš“ — chtějí doopravdy rozumět, jak věci fungují. Dokážou se na týdny ponořit do jediné věci, ať jsou to brouci, vlaky nebo středověké hrady. A bývají hodně citlivé, nesmlouvavé k tomu, co vnímají jako nespravedlnost.
Pozor ale na jeden zásadní detail: rozum bývá napřed, emoce zůstávají na úrovni věku. Dítě vám v pěti letech vysvětlí, jak vzniká bouřka, a za chvíli se rozpláče kvůli prohrané partii Člověče, nezlob se. To k nadání patří a není důvod k obavám.
Když se šikovné dítě celý den nudí: Jak nuda ničí výsledky
Někdy to začne tím, že se dítěti ráno před školou pravidelně udělá špatně od žaludku. Ve třídě nemá s kým sdílet, co ho baví. Pro tenhle tichý propad mají odborníci vlastní termín: podvýkonnost. Chytré dítě přestává do učení dávat energii a jeho výsledky pomalu klesají, přestože by mělo patřit mezi nejlepší ve třídě.
Za tím vším stojí obyčejná nuda. Zadání má dítě hotové dřív než ostatní a pak jen čeká. Jedno se stáhne do sebe a přestane vnímat, druhé si najde ventil v rušení hodiny nebo klaunování. Právě takové dítě si učitel snadno zaškatulkuje jako hyperaktivní — přestože jeho neklid nemá s poruchou pozornosti nic společného.
Nejvíc doplácejí dívky a děti z chudších rodin
Dvě skupiny zůstávají skryté nejčastěji. První jsou dívky. Ve školních statistikách představují nadané dívky sotva čtvrtinu evidovaných, jenže podle testů tvoří mezi nadanými žáky čtvrtého ročníku přes čtyřicet procent a mezi patnáctiletými skoro polovinu. Svoje schopnosti totiž častěji schovávají, protože nechtějí vyčnívat z kolektivu.
Druhá skupina vyrůstá v rodinách s nižšími příjmy a nižším vzděláním. Podle dat institutu IDEA očekává vysokoškolský titul u svého nadaného potomka 91 procent vysokoškolsky vzdělaných rodičů, ale jen 67 procent rodičů se středoškolským vzděláním. Nízké ambice pak talent snadno uspí — a systém tomu nijak nebrání.
Co může rodič reálně udělat: Od testování po individuální vzdělávací plán
Prvním krokem bývá odborné otestování. Vedle sítě pedagogicko-psychologických poraden existuje i nástroj Invenio z brněnské Masarykovy univerzity — dítě u něj hraje počítačovou hru a z ní se pozná, jak na tom se schopnostmi je. Prošlo jím už přes deset tisíc dětí a část pražských škol ho nabízí zdarma.
Druhým krokem je otevřená řeč se školou. Školský zákon umožňuje pro mimořádně nadané žáky sestavit individuální vzdělávací plán, rozšířit výuku v předmětu, kde dítě vyniká, nebo ho přeřadit do vyššího ročníku. Kolik z toho škola reálně využije, záleží hodně na konkrétním řediteli a učiteli.
Když ve škole nepochodíte, dá se hodně zvládnout i mimo ni. Zájmový kroužek, dětská Mensa nebo klub pro nadané nabízejí dítěti vrstevníky, se kterými si má o čem povídat. Hlavní je nenechat talent vyhasnout u okna během čekání na ostatní.
Co říkají rodiče, kteří to zažili na vlastní kůži
Lucie (39) popsala situaci výstižně: „Syn uměl v první třídě násobilku a doma hltal atlasy, ve škole pak roky slabikoval s ostatními a o učení úplně ztratil zájem. Když jsem chtěla řešit rozšíření látky, paní učitelka mi řekla, ať jsem ráda, že mám chytré dítě. To mě mrzí dodnes.“
Jiní rodiče mají zkušenosti opačné. Michaela (41) přiznává, že měla ze změny obavy: „Nám pomohlo přeřazení o ročník výš. Bála jsem se, jak to zvládne mezi staršími, ale rozkvetl. Konečně měl ve třídě děti, se kterými si měl o čem povídat.“ Tereza (34) zase upozorňuje na finanční stránku věci: testování a soukromý kroužek rodinu stojí nemalé peníze a ne každá rodina na to jednoduše má.
Otázka, zda systém nadaným dětem skutečně pomáhá nebo je zbytečně brzdí, zatím zůstává bez jasné odpovědi — a studie CERGE-EI z roku 2025 naznačuje, že ji Česko ještě dlouho hledat bude.
Váš názor nám pomáhá
Rozhovor pokračuje
Komentáře