Rodina přesedlá na elektromobil kvůli tichu a úsporám — a pak přijde nečekaný háček. Někomu ze zadních sedadel se po pár minutách zvedne žaludek, přestože na stejné trase v benzinovém autě nikdy nic podobného nezažil. Silnice je v pořádku, řidič jede slušně. Přesto je spolujezdci zle.
Za problémem nestojí řidič ani špatná pneumatika. Na svědomí to má jedna konkrétní funkce, kterou dnes najdete skoro v každém elektrickém i hybridním voze — a většina majitelů ji ani nevypíná, protože netuší, že jde nastavit.
Viník se jmenuje rekuperace
Rekuperace je způsob, jakým elektromotor zpomaluje auto bez sešlápnutí brzdy. Energie, která by jinak zmizela jako teplo, se ukládá zpět do baterie. Stačí sundat nohu z plynu a vůz citelně zpomalí sám od sebe. Řada elektromobilů tak umožňuje jízdu jediným pedálem a v městském provozu díky tomu šetří dojezd.
Citlivému spolujezdci ale právě tohle plynulé samovolné brzdění nedělá dobře. Podle studie Univerzity vědy a technologie v Hongkongu patří rekuperace mezi hlavní spouštěče cestovní nevolnosti a s razantnějším nastavením potíže rostou. Nejhůř bývá v koloně, kde vůz pořád zastavuje a znovu se rozjíždí — a tělo reagovat nestíhá.
Řidič má naštěstí tuhle funkci většinou pod kontrolou. Elektromobily obvykle nabízejí několik stupňů rekuperace. Stažení na nejslabší stupeň znamená, že auto po uvolnění plynu ubírá jemněji a jeho chování se dá líp odhadnout.
Další čtení
Kde rekuperaci ztlumit — a kde to prostě nejde
Kolik toho s nastavením rekuperace řidič svede, se liší auto od auta. Ve výchozím stavu bývá účinek střední, u řady vozů se ale dá přepnout:
- Hyundai a Kia (systém i-Pedal) mají pádla pod volantem, kterými sílu rekuperace měníte přímo za jízdy — klidně až na volné plachtění bez přibrzďování.
- Škoda Enyaq a Volkswagen ID. samostatnou jízdu jedním pedálem nenabízejí, voličem ale přepnete mezi mírným plachtěním v poloze D a silnějším brzděním motorem v poloze B. Pro citlivou posádku se hodí spíš D.
- Tesla Model 3 a Y volbu v novějších kusech nedávají — jezdí napevno se silnou rekuperací kvůli jízdě jedním pedálem. Tady záleží hlavně na plynulém stylu řidiče.
Proč se mozku v tichém autě zamotá hlava
Cestovní nevolnost, odborně kinetóza, vzniká ze sporu smyslů. „Vůbec nejde o pohyb samotný,“ vysvětlil pro server INFO.CZ Martin Horna, který se věnuje sportovní medicíně. Vnitřní ucho hlásí pohyb, který oči upřené do telefonu nevidí, a mozek si obě zprávy neumí srovnat. Odpoví nevolností, bledostí, potem i chutí zvracet.
Spalovací auto přitom tělu dává spoustu nápověd. Při zrychlení zesílí a rozvibruje se, takže cestující podvědomě vytuší, že přijde změna. Elektromobil zabere okamžitě a potichu — a pohyb tělo zaskočí dřív, než stihne reagovat.
Přesně proto snese jednu a tutéž jízdu řidič bez potíží, zatímco spolujezdce pořádně rozhodí. Řidič o každém pohybu rozhoduje předem a tělo se stihne připravit. Cestující dopředu neví, kdy vůz zabere nebo přibrzdí. Cestovní nevolností pravidelně trpí zhruba čtvrtina až třetina lidí a podle webu The Conversation může podíl postižených s nástupem elektromobilů, samořídících aut a velkých displejů v kabině ještě narůst.
Pomoc možná přijde ze sedačky
Nad problémem si lámou hlavu i automobilky. Řešení hledají v tom, jak dát tělu impuls s předstihem — aby se hlava stihla nachystat dřív, než vůz změní rychlost. Zatím jde spíš o vývoj a testování než o výbavu, kterou si objednáte v autosalonu.
Že tahle cesta funguje, ukázal tým Michiganské univerzity. Vyvinul systém, který přes sedačku posílá jemné signály před zatáčkou i brzděním, případně sedadlo lehce nakloní do směru manévru. V testech s více než 150 lidmi srazil nevolnost zhruba na polovinu. Počítá se s ním hlavně do budoucích robotických taxíků, kde bude i řidič jen dalším pasažérem.
Děti do 12 let jsou nejvíc ohroženy — a co zabere hned
Nejhůř jsou na tom děti zhruba mezi druhým a dvanáctým rokem věku. Menší dítě problém samo nepojmenuje — rodič to pozná spíš z toho, že dítě zvláční, přestane si povídat nebo mu zbledne obličej. U nejmenších se proto vyplatí předcházet potížím hned od začátku jízdy, ne čekat, až samy řeknou, že je jim špatně.
Většina úlevy přitom nic nestojí. Pomáhá dívat se dopředu na silnici nebo na vzdálený pevný bod místo do telefonu, usadit citlivého spolujezdce co nejvíc dopředu, pustit dovnitř čerstvý vzduch, nevyrážet s úplně prázdným ani přecpaným žaludkem. Při větší citlivosti pomůže volně prodejný lék proti kinetóze — u dětí ho ale nejdřív proberte s lékárníkem.
A kdo elektromobil teprve vybírá, ať na zkušební jízdu vezme celou rodinu a zařadí i městský okruh — tam se potíže projeví nejrychleji. Kvůli nevolnosti nemusíte elektromobil odepisovat, jen je dobré vědět, proč je někomu z posádky zle a co s tím dá řidič udělat ještě před příštím výjezdem.
Váš názor nám pomáhá
Rozhovor pokračuje
Komentáře