Na chatařských fórech i v sousedských skupinách koluje pořád stejná příhoda. Žumpa roky fungovala, nikdo se o ni nezajímal a doklady od fekálního vozu po nikom nechtěli. Pak přišla kontrola z vodoprávního úřadu a najednou se začalo počítat, kolik vody do chaty přiteklo a kolik jí zase odejelo. Majitelé rekreačních objektů bez napojení na kanalizaci by měli vědět, na co si kontrolor posvítí jako první.
Klíčová otázka přitom není, jestli jímku máte, ale jestli dokážete doložit, co se s jejím obsahem dělo v posledních dvou letech. A právě tady většina chatařů stojí s prázdnýma rukama.
Proč se úřady o žumpy zajímají zrovna teď
Vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí v posledních letech přitvrdily. Samotná povinnost platí roky, zpřísnilo se hlavně její vymáhání. Metodika ministerstva životního prostředí k bezodtokovým jímkám popisuje postup jednoduše: dát vedle sebe spotřebu vody v objektu a objem doložených vývozů. Podle stavu vodoměru a vyúčtování za vodu jde spočítat, kolik odpadní vody muselo v nemovitosti vzniknout. Když čísla s doklady o odvozu nesedí ani přibližně, úředník ví, kudy se ptát dál.
Kontrola přitom málokdy vychází z úřední iniciativy od stolu. Nejčastějším spouštěčem je podnět od souseda. Stačí, aby na hranici pozemku dlouhodobě zapáchal vzduch nebo se objevoval podmáčený terén, a někdo se obrátí na příslušný úřad. Na chatě navštěvované jen občas platí totéž co u celoročně obývaného domu — i několik víkendů za sebou zanechá odpadní vodu, kterou lze legálně zlikvidovat jedině odvozem na čistírnu.
Doklady musí pokrývat dva roky zpátky
Klíčovou povinnost stanoví vodní zákon v § 38 odst. 7. Kdo hromadí odpadní vodu v bezodtokové jímce, musí zajistit její likvidaci odvozem na čistírnu a na vyžádání úřadu nebo inspekce předložit doklady o odvozu za uplynulé dva kalendářní roky. Tuto podobu povinnosti přinesla novela účinná od ledna 2021, takže dnes už úřady mají o co se opřít.
Další čtení
Samotný štos účtenek od fekálního vozu ale nestačí. Zákon u každého dokladu vyžaduje konkrétní údaje: kdo odpadní vodu hromadí, kde jímka stojí, jaké množství a kterého dne se odvezlo, kdo odvoz provedl a na které čistírně obsah skončil. Chybí-li byť jediný z těchto údajů, papír u kontroly neobstojí a jste na tom stejně, jako byste žádný neměli.
Vyvézt jímku smí jen firma s oprávněním
Kdo smí obsah jímky odvézt, není věc volného výběru. Odvoz zvládne legálně jen provozovatel čistírny odpadních vod nebo firma, která na tuto činnost drží živnostenské oprávnění. Jakákoli neformální výpomoc od souseda s vlastní technikou zákonnou podmínku nesplní a papír od ní je u kontroly bezcenný. Ještě před objednávkou si proto u firmy vyžádejte doklad, že spadá do jedné z těchto dvou kategorií. Právě proto, aby bylo jasné, kam obsah putoval, musí doklad uvádět konkrétní čistírnu, kde odpadní voda skončila.
Žumpa, septik a domovní čistírna — tři různé věci s různými pravidly
V praxi lidé tyto tři pojmy hází do jednoho pytle, přitom každý se řídí jiným právním režimem. Zde jsou základní rozdíly:
- Bezodtoková jímka (žumpa) — uzavřená nádrž bez jakéhokoli odtoku. Obsah se nečistí, musí se celý pravidelně odvážet. Právě na ni míří povinnosti popsané výše.
- Septik — vodu částečně čistí a vyčištěnou vypouští do terénu nebo vodního toku. Z pohledu zákona jde o vodní dílo, které potřebuje povolení k vypouštění i sledování kvality odtoku.
- Domovní čistírna odpadních vod — certifikovanou jednotku lze provozovat na ohlášení, majitel však musí jednou za dva roky zajistit revizi odborně způsobilou osobou.
Takzvaný „bezodtokový septik“ proto v praxi znamená pouhou žumpu pod honosnějším názvem. Pojmenování na štítku nic nemění na tom, co zákon od majitele požaduje.
Kolik může kontrola stát: od tisíců po statisíce korun
Nejčastější prohřešek je prostý. Většina lidí doklady nemá z banálního důvodu: roky je po nich nikdo nechtěl, takže je nikdo neschovával. Za jejich nepředložení může vodoprávní úřad fyzické osobě uložit pokutu až 20 000 Kč, u firmy, bytového družstva nebo provozovatele rekreačního areálu strop roste na 100 000 Kč. Jde ale o zákonné maximum. Reálně uložená sankce bývá výrazně nižší, zvlášť při první kontrole. V jedné z úvodních kontrolních vln na Berounsku, kterou popsal Berounský deník, se pokuty pohybovaly v řádu tisíců korun a u seniorů úřad přihlížel k jejich sociální situaci. Kdo problém neřeší a narazí na kontrolu podruhé, počítá s plnou sazbou.
Mnohem přísnější pásmo se otevře, pokud se prokáže netěsnost jímky a únik obsahu do okolní zeminy nebo podzemní vody. To zákon posuzuje jako ohrožení jakosti vod podle § 39 a sankce může u fyzické osoby vyšplhat až na 500 000 Kč, u firmy pak až na 1 000 000 Kč.
Náprava netěsné jímky bolí víc než samotná pokuta
Pokuta přitom bývá to menší zlo. Po potvrzené netěsnosti úřad nekončí u sankce a vede správní řízení, ve kterém majiteli uloží nápravu. Na výběr zpravidla zbývá pořízení nové těsné nádrže, instalace domovní čistírny nebo alespoň pokus stávající jímku utěsnit. U starých betonových nádrží bývá spolehlivé utěsnění iluzorní, takže lidé nejčastěji sáhnou k plné výměně — a její cena samotnou pokutu vysoko převýší.
Nejrizikovější strategií je čekat, až obec dotáhne kanalizaci k pozemku. Dokud chata není fyzicky připojená, majitele nezbavuje povinnosti odvážet obsah ani archivovat doklady žádný územní plán — a to i v případě, kdy se o přípojce mluví léta.
Váš názor nám pomáhá
Rozhovor pokračuje
Komentáře