Titulky jako „Češi hromadně vytrhávají solární panely ze střech“ se letos v létě šířily internetem s překvapivou rychlostí. Kdokoli na ně kliknul s očekáváním, že se dozví o masovém rozčarování s fotovoltaikou, byl záhy zaskočen jiným příběhem — tím, co skutečně za senzačními slovy stojí.
Ve skutečnosti žádné hromadné bourání neprobíhá. Majitelé fotovoltaik místo demontáže hledají způsoby, jak vyrobenou elektřinu využít chytřeji. A právě to vedlo novináře k nadsázce: nový systém sdílení energie totiž funguje tak nezvykle, že by mu klidně mohl závidět i ten nejsložitější hollywoodský scénář.
Co je EDC a jak změnilo pravidla hry od srpna 2024
Za celým příběhem stojí Elektroenergetické datové centrum — zkráceně EDC — a zákon známý jako Lex OZE II. Od srpna 2024 mají majitelé fotovoltaických elektráren poprvé v historii možnost posílat nespotřebované přebytky výroby na jiná odběrná místa registrovaná v rámci sdílecí skupiny. Elektřina vyrobená na chalupě v Krkonoších tak může být účetně spotřebována v paneláku v Brně.
Petr Kusý, předseda představenstva Elektroenergetického datového centra, to shrnul v tiskové zprávě zveřejněné Ministerstvem průmyslu a obchodu: „Praxe ověřila, že jak proces registrace u EDC, tak samotné sdílení elektřiny funguje.“ Systém, který mnozí považovali za příliš složitý na to, aby se prosadil, si v prvních měsících získal tisíce uživatelů.
Čísla z prvních 100 dní: 13 249 registrací a skoro 750 MWh sdílené elektřiny
Data hovoří jasně. Ke konci listopadu 2024 evidovalo EDC 13 249 registrací, přičemž více než 11 700 účastníků dokončilo celý proces včetně podpisu smlouvy. Do systému bylo zapojeno 6 098 výrobních a 8 278 odběrných míst.
Za prvních přibližně 100 dní provozu se v Česku nasdílelo téměř 750 MWh elektřiny — množství, které by pokrylo roční spotřebu zhruba 250 průměrných domácností. Projekt tedy rozhodně nezůstal jen na papíře.
Další čtení
Jak posílání elektřiny z chalupy do bytu ve skutečnosti funguje
Řekněme to rovnou: z vaší chalupy do bytu nevedou žádné speciální dráty. Sdílení elektřiny je ve své podstatě účetní operace — EDC sleduje, kolik kilowatthodin jste na jednom místě vyrobili, a kolik jste ve stejnou dobu spotřebovali na jiném odběrném místě. Distribuční síť zůstává stejná, jen způsob vyúčtování je nový.
Klíčový detail: 15minutové intervaly
Rozhodující je časová shoda. Výroba a spotřeba se porovnávají v 15minutových intervalech. Pokud fotovoltaika na chalupě během konkrétní čtvrthodiny vyrábí přebytek a ve stejnou dobu spotřebováváte elektřinu v pražském bytě, lze odpovídající množství započítat jako sdílenou elektřinu. Přebytek z jednoho intervalu ale nelze přenést do dalšího — nevyužitá čtvrthodina propadá.
Co musíte mít zařízené předem
Všechna zapojená odběrná místa musí být vybavena elektroměry s průběhovým měřením. Výměnu těchto elektroměrů pro účely sdílení zajišťuje distributor bezplatně. Poplatky za využití distribuční sítě se při sdílení přes veřejnou síť hradí v plné výši — na rozdíl od místního sdílení v rámci jednoho bytového domu, kde se sdílená elektřina přenáší přímým vedením bez poplatků.
- Místní sdílení (bytový dům): přímé vedení, bez poplatků za distribuci u sdíleného objemu, až 1 000 předávacích míst
- Vzdálené sdílení přes síť (chalupa + byt): veřejná distribuční síť, regulované poplatky se hradí v plné výši, maximálně 11 odběrných míst ve skupině
Trh s fotovoltaikou skutečně zpomalil — to ale neznamená, že panely mizí ze střech
Část mediální nadsázky má racionální základ. Podle dat Solární asociace bylo v Česku za první polovinu roku 2026 připojeno 6 191 nových domácích fotovoltaik. Ve stejném období předchozího roku jich bylo 12 140 — počet nových instalací tedy meziročně klesl přibližně na polovinu.
Jan Krčmář, výkonný ředitel Solární asociace, na to upozornil v tiskové zprávě z 15. července 2026: „Český trh už si nemůže dovolit další podobný několikaměsíční výpadek nových instalací.“ Solární asociace pokles spojuje především s pozastavením dotační podpory a nejistotou kolem nových podmínek financování — nikoli s tím, že by se lidem fotovoltaika přestala vyplácet.
Pořídili by si Češi fotovoltaiku dnes? Co říkají skuteční zájemci
Redakce oslovila majitele rodinných domů, kteří o fotovoltaice přemýšlejí nebo ji v minulosti zvažovali. Odpovědi ukazují, že zájem trvá — brzdí ho ale nejistota, nikoli zklamání ze samotné technologie.
Jana K. (48 let) to vyjádřila bez okolků: „Kdybych věděla, že se mi to opravdu vrátí, tak bych do toho šla. Ale dát několik set tisíc a pak čekat, co se zase změní, se mi nechce.“ Petr M. (55 let) přiznává, že velká střecha ho láká již dlouho, ale pořád neví, jaké budou dotace a za jakých podmínek. Lucie S. (37 let) vidí největší přidanou hodnotu právě v možnosti sdílení: „Kdyby šlo přebytky posílat třeba rodičům, dávalo by mi to za mě větší smysl.“ Tereza V. (33 let) je přímočará: při stavbě nového domu by panely dala rovnou, ale dodatečnou montáž na starý barák odkládá.
Jde o vzorek, nikoli reprezentativní průzkum — přesto ukazuje, že hlavní překážkou není technologie ani nový systém sdílení, ale přetrvávající nejasnost v podmínkách státní podpory.
Co bude dál: výhled pro sdílení elektřiny v Česku
Elektroenergetické datové centrum průběžně rozšiřuje funkce systému a počet registrací nadále roste. Otázkou zůstává, zda Ministerstvo průmyslu a obchodu obnoví dotační programy v podobě, která znovu nakopne poptávku po nových instalacích — bez toho bude přibývat sdílení mezi stávajícími majiteli fotovoltaik, ale samotný trh zůstane utlumený.
Solární asociace avizuje, že výsledky celého roku 2026 budou zásadním testem toho, zda jde o dočasné zpomalení, nebo o strukturální změnu trhu.
Váš názor nám pomáhá
Rozhovor pokračuje
Komentáře