Na polici v rodinné dílně stojí vrtačka Narex 1958-02 o výkonu 350 W — litinové tělo, kovové sklíčidlo, žádná plastová krabička. Vedle ní leží plechová kazeta s gola sadou Tona, jejíž ořechy dosedají bez jakékoli vůle, a kladivo Zbirovia s vyměněným topůrkem, jinak nezměněné. Všechny tyhle kusy přežily komunismus, sametovou revoluci i nástup hobbymarketů.
Prošli jsme dílnu plnou zděděného nářadí a ptali se na jednoduchou, ale překvapivě složitou otázku: proč šroubovák z roku 1960 drží víc než leckterý dnešní za trojnásobnou cenu?
Státní normy ČSN: proč socialismus nezdělil kutila od profíka
Za socialismu platily pro nářadí přísné československé státní normy ČSN, které hlídaly rozměry, materiály, výrobní postupy i výslednou kvalitu. Žádná zvláštní „hobby“ a „profi“ řada tehdy neexistovala — stejný kus držel v ruce domácí kutil i podnikový mechanik. Šroubovák z obchodu byl týž model, jaký měl ve skříňce automechanik v podniku.
Hobbymarkety ani levné privátní značky tehdy prostě nebyly. Protože jeden typ nářadí často vyráběl jen jediný závod pro celé Československo, sériová kvalita zůstávala vyrovnaná a řada kusů vydržela doslova desítky let. To není nostalgie — to je technická skutečnost ověřitelná v každé druhé české dílně.
Narex: vrtačky z České Lípy, dláta z Bystřice u Benešova
Narex má dvě tváře. Elektrické nářadí vznikalo v České Lípě, ruční nástroje — šroubováky s dřevěnou nebo bakelitovou rukojetí a truhlářská dláta — pak v Bystřici u Benešova. Ruční Narex Bystřice si vysloužil pověst spolehlivého pomocníka na celé generace. Narex dláta mají přitom mezi zahraničními dřevořezbáři dodnes výbornou pověst a běžně se srovnávají s prémiovými západními značkami.
Další čtení
Elektrická vrtačka Narex 1958-02 o výkonu 350 W je učebnicová ukázka robustní konstrukce: litinové tělo, kovové sklíčidlo a jednoduchá, snadno opravitelná mechanika. Po roce 1989 výrobu elektrického nářadí Narex převzala společnost spřízněná se značkou Festool. Dnes patří Narex z České Lípy české firmě Schipro a vyváží do celého světa.
Tona: gola sady, co snesly roky hrubého zacházení
Historie značky Tona sahá do první poloviny 20. století a odjakživa se pojila s pevnými klíči a přesnými ráčnami. Plechová kazeta s gola sadou Tona patřila do výbavy každého servisu i domácí dílny. Ořechy a klíče z nástrojové oceli snesly roky hrubého zacházení bez ztráty přesnosti — a některé staré sady se na bazarech prodávají dráž než nové kusy, právě kvůli té pověstné odolnosti.
Po roce 1989 se značka dostala pod americkou korporaci Stanley Works, později Stanley Black & Decker, a byla začleněna do původem francouzské společnosti Facom, kde dnes působí jako Tona Expert. Špičkovou kvalitu si drží dál. S Českou republikou ale nemá společného nic — tuzemská výroba skončila v roce 2010.
Zbirovia a Somet: kladiva ze Zbiroha a šuplery přesné na desetinu milimetru
Značka Zbirovia byla a je synonymem kvalitních kladiv. Z její výroby pocházela truhlářská, zámečnická i speciální průmyslová kladiva, k tomu paličky a kleště. Kovářská tradice ve Zbiroze má kořeny už v 19. století. Po roce 1989 firma prošla řadou proměn, výroba kladiv v regionu ale pokračuje. Staré kusy se dodnes běžně používají, často s vyměněným topůrkem — jinak plně funkční.
Posuvná měřítka Somet, kterým se lidově říká šuplery, byla standardním vybavením dílen i školních kabinetů. Celokovová, přesná na desetiny milimetru, s jasně vyraženým nápisem „Made in Czechoslovakia“. Po roce 1989 značka z trhu postupně zmizela, část výroby měřidel převzaly jiné podniky. Staré šuplery přesto měří dál přesně a v dnešních dílnách je bez problémů potkáte.
Další jména, na která se v dílně nezapomíná
Narex, Tona a Zbirovia jsou nejznámější, ale zdaleka ne jediné. Socialistické Československo mělo i řadu dalších výrobců, jejichž produkty přežily do dnešních dnů:
- Pilana (Hulín) — výrobce pilových listů a pil na dřevo i kov; po revoluci modernizoval výrobu a vyváží do zahraničí.
- Mikov (Mikulášovice) — nože a nástroje; značka přežila a dnes dodává i armádám.
- Koh-i-noor — technické potřeby, které patřily do výbavy každé dílny i školy, i když nářadím v přísném slova smyslu nebyly.
Proč staré nářadí přežilo levné novinky z hobbymarketů
Staré nářadí mělo jednu klíčovou přednost — vyrábělo se tak, aby vydrželo, nikoli aby bylo levné. Vysoce kvalitní profi nářadí sice existuje i dnes, jenže málokdo jím vybaví domácí dílnu, když si může pořídit několikanásobně levnější hobby řadu. Levné kusy přitom fungují jako spotřební zboží: vydrží nanejvýš pár sezon a pak skončí v koši.
Konkrétní kusy, které v naší dílně přežily generace a stále slouží: vrtačka Narex 1958-02 s masivním litinovým tělem, šroubováky Narex s dřevěnými i bakelitovými rukojeťmi, gola sada Tona v plechové kazetě s ořechy bez vůlí, kladivo Zbirovia s vyměněným topůrkem a šuplera Somet s čitelnou ražbou po desítkách let provozu. Žádný z těchto nástrojů nevyžadoval jedinou opravu součásti kromě spotřebitelného topůrka.
Pokud doma máte starý klíč, kladivo nebo šroubovák po rodičích či prarodičích, nevyhazujte ho — je dost pravděpodobné, že ho zdědí i vaše děti a bude stále funkční.
Otázka, zda budoucí generace řeknou totéž o nářadí zakoupeném dnes v hobbymarketu, zatím zůstává bez odpovědi.
Váš názor nám pomáhá
Rozhovor pokračuje
Komentáře